Události posledních dní mě přivádí k různým myšlenkám, úvahám a takovému srovnání. Možná jsem ze staré doby a mám dinosauří myšlení, ale nějak nerozumím dnešnímu chování, jednání. Vyrostla jsem v době, kdy dané slovo platilo a nemuselo se připomínat. Ať už se jednalo o domluvenou schůzku, setkání a daný slib neměl hodnotu informace „slibem nezarmoutíš“!
Byli jsme vedeni k tomu, že čas toho druhého je vzácný. Dnes když proběhne připomínka slibu, druhá strana se tváří ukřivděně a vlastně „co jako po mě chceš?“ To samozřejmě platí opět lidsky i ve všech službách. V každé službě se najde někdo, pro koho nejste ten důležitý jedinec, aby se obtěžoval dodržet své slovo a jednoduše na objednaný čas dorazil. To potvrdí kadeřnice, kosmetičky, nehtařky, masérky, pedikérky, lékaři….a mnozí další, kteří jsou na značkách ve slibovaný čas a jsou tam sami, protože někdo nedodrží svůj slib. A vlastně se nic neděje. Vždyť….a teď se vypotí hafo důvodů, které zaručeně právě vy musíte pochopit. (Schválně, napište ten top důvod,výmluvu, který jste slyšeli)
Potom je zde ta běžná lidská, přátelská domluva a slib. Může jít o setkání na kávu, na oběd, večeři, sklenku nebo jen info…však já zavolám – neurčitý příslib, který v dnešní době taky ztrácí svou hodnotu a význam.
Další věc je ta, že jsou tací, kteří se snaží vyhovět, opět ve službách např. nejbližší termín a na dotaz „v neděli by to nešlo?“ už ani nemáte co říct. V řemesle …“no a když už to děláte, mohli byste ještě to a tamto….a jak to, že je to ve výsledku o něco dražší?“
Takové malé připomenutí….Dělat pro druhé službu, neznamená jim sloužit!!!
Jako děti jsme měly určité hranice a nastavení, pravidla jsme v rámci možností respektovali. Když jsme byli hlučnější, přišel někdo, kdo nám vysvětlil, že nejsme na světě sami a abychom přihlédli k situaci. Ano v nácti a ve spojení s pubertou to bylo trošku o rebelství, ale stále v mezích. A hlavně …když už to bylo hlučné jeden den, druhý byl o klidu. Určitě v nás ale nikdo nepodporoval bezohlednost, či chování tomu podobné!!!
To o čem píši je RESPEKT. Možná jsem ta divná, když respektuji. A možná ještě divnější, když to samé očekávám na oplátku. Když řeknu NE, že to skutečně ten druhý slyší a bere v potaz. Ano vyrostla jsem v době, kde –
– když se někam vešlo – pozdravilo se
– když se něco dostalo – poděkovalo se
– když se něco chtělo – poprosilo se
– když se někam volalo – představilo se
A ANO říkalo se tomu SLUŠNOST!! S pozdravem ta divná….
