Tento strom mě inspiroval k úvaze na téma odolnost.
Kolem něho jsme chodili celkem pravidelně při procházkách a vůbec nás nenapadlo, co může způsobit jedna větrná bouře.
Strom jako spousta stromů okolo se zdá být v dobré kondici – navenek! Krásný, statný, mohutný, rozvětvený a na první pohled silný! Netuším, čemu všemu čelil, kolika bouřím, větrům, poryvům….než ho ta poslední skolila. Když to propojíte s člověkem, přijdou vám podobnosti a určitě ne náhodné!
Matka porodí dítě a učí ho poznávat chutě, prostor, různá místa…..chodí s ním ven s kočárkem, nosítkem, šátkem za každého počasí(aby lépe spalo). Když se podíváte na hřiště pro malé prďolky, najdete je tam i se spokojenými rodiči. Vždyť poznávají svět skrze písek, kamínky, hlínu….odolnější samozřejmě vše i ochutnají. Trénují hmat, motoriku a chuť, byť se to maminkám úplně nelíbí, ale v určitém nadhledu a s humorem si lze říci, že má dítko po svačině. Matky také přemýšlí, co oblečou svému potomkovi, aby mu nebylo horko, zima, aby neofouklo.
To vše ale vede dítě k odolnosti…přirozenosti. Aby prozkoumalo svět o metr dál, musí vyvinout sílu k tomu, aby se tam dostalo. Po čtyřech nebo plížením plažením vpřed, to je jedno, aktivuje celé tělo, když něco chce! A čelí nástrahám, že musí terénem a trénuje i myšlení jak nejlépe a nejrychleji dojít k cíli. Doma je to jiné, ze začátku zajímavé, později se dá vše využít jako pomocník – takový gauč, stůl, krásně se podle něho dá chodit a přidržovat. Posléze se stane, jak dítko roste, že je vše samozřejmost. Dítě opakuje naučené. Pokud má za normu, že je normální chodit ven, tak tam chodí…ovšem tady už je menší zádrhel. Děti díky všem vymoženostem, které mají usnadnit život, nemají potřebu opouštět prostor. Jsou ve zdánlivém bezpečí virtuálního světa a bojují s příšerami. S trochou nadhledu a při troše bujné fantazie by se mohlo říci, že si to přenesou i do světa reálného, fyzického a budou umět čelit různým lidem, situacím, bubákům a příšerám. Bohužel se tak neděje. Dítě zpohodlní, klikem jedna a dva vyřeší problém, který ovšem v reálu musí vykonat jinak a vyvinout onu sílu, motoriku, a primárně chuť něco udělat, změnit, něčemu čelit! A to vytváří kýženou odolnost. To vlastní trénování něčeho, co úplně nemusíme, co nám není po chuti, co není na žebříčku ten topík, ale je to prostě potřeba! Aby jsme něco v dospělosti vydrželi, aby nás neskolila jedna bouře.
Ten strom byl ve svém středu napadený a prohnil. Proto ho ten vítr zlomil. Napadlo jej něco zvenčí, co už neustál. Trénujme vlastní odolnost a učme naše děti čelit….bude se jim to v reálném životě hodit. Budou odolní.
S láskou Pavka
